Spoustu z nás si vůbec neuvědomuje, že dětský smích léčí. Ačkoliv nás naše děti zlobí, neposlouchají. Nejsme spokojeni s jejich chováním, zlobíme se na ně a křičíme po nich, vůbec si neuvědomujeme, jak moc jim naším chováním můžeme ublížit. Neměli bychom se na ně zlobit a křičet po nich, ony to cítí a kumulují si v sobě nepříjemné zážitky, které je mohou ovlivnit na celý jejich život.
My dospělí bychom si měli vzít příklad z jejich chování a z jejich upřímnosti. Co dítě řekne, to si opravdu myslí. Děti by mohli učit dospělé se správně a solidně chovat. Každé dítě je dar a neuvěřitelná snůška pozitivní energie a radosti. Všichni dospělí by se alespoň chvílí každý den měli přemýšlet jako děti, smát se a mít radost z maličkostí, protože děti radost z maličkostí opravdu mají. Měli bychom to všichni zkusit, pak uvidíme, že život je krásnější. Děti nám to svou bezprostředností a radostí ze života ukazují, tak je berme vážně a podívejme se na svět jejich očima.
Život dětí a to jak moc se budou smát, ovlivňuje jejich okolí už naprosto od malička a především pak rodina a prostředí, ve kterém dítko vyrůstá. Děti moc dobře vnímají, co se kolem nich děje a ačkoliv se tváří, že se nic děje a smějí se, tak můžou trpět. Všichni v okolí dětí by se tedy měli snažit, aby smích dětí byl opravdu upřímný a nezakrýval nějaké nepříjemné zážitky, kterými si dítě prochází a kterým je vystavováno.
Kdykoliv budeme smutní, představme si přímo naše děti, jak se smějí, či se smály, když byly dětmi. Případně si můžeme představit jakékoliv dítě, které se směje, stačí se podívat na nějaké video na internetu. Tohle nás hned nabije neskutečnou energií. Dětský smích je upřímný a veselý. Smích dětí nedokáže napodobit žádný dospělý, jelikož je autentický a naprosto odlišný. Není to psané pravidlo, ale říká se, že děti se většinou začínají smát od 4. měsíce svého života.